Statické a dynamické jištění
Statické jištění
Pokud je při pádu lezce lano pevně zaseknuto v jistící pomůcce, mluvíme o statickém jištění. Bereme-li jako samozřejmost správné jištění lezce během cesty, je pak délka pádu lezce nejmenší možná – tedy pouze délka lana mezi lezcem a poslední expressu plus natažení dynamického lana. To je výhodné především při začátku výstupu, protože by jinak hrozil pád až na zem. Statické jištění se též používá při horním jištění, kdy je v případě správně dobraného lezce délka pádu minimální a není proto třeba ho jakkoliv brzdit. Pokud je lezec pečlivě dobírán, prakticky se pouze posadí.
Dynamické jištění
Jako dynamické jištění označujeme případ, kdy jistič nechá při pádu část lana prokluzovat jistící pomůckou a pád tak plynule zabrzdí. Třením lana o jistící pomůcku je pád brzděn pozvolna a nedochází tak k prudkému trhnutí jako by tomu bylo při statickém jištění. To je pro lezce pohodlnější, než kdyby byl zastaven najednou trhnutím. Jako analogii můžeme uvést brzdění auta, kdy se řidič také nesnaží šlapat na brzdu prudce, ale pozvolna, je-li to vzhledem k dané situaci možné. Stejně tak u dynamického jištění musíme počítat s delším pádem než u jištění statického a je potřeba aby ho prováděl zkušený jistič. Dynamické jištění je vhodné pro prvolezce, protože při pádu lezce snižuje rázové zatížení jeho i jistících bodů.
